Založit webové stránky nebo eShop
 

Galerie&snooker kafé KOULE

Turnaj Zlatý trenky 3
  ZLATÝ TRENKY OPEN (MARATON) prosinec 2010
 
Turnaj o Zlaté trenky open 3, který se konal ze středy na čtvrtek 29. a 30. prosince byl zatím největší akcí Galerie & Snooker kafé KOULE. Pro všechny, hráče, diváky i organizátory Evu a Pepu to bylo nejdobrodružnější cesta kolem světa za pouhých 24 hodin. Ano, čtete správně. Turnaj nebyl (na přání hráčů přijevších z daleka) rozdělen do dvou dnů, a nýbrž se jelo durch, jak se říká, dokud nedospěl do úplného konce.                 Vy co jste tam nebyli, i vy, co si chcete připomenout nezapomenutelné okamžiky tohoto snookrového maratonu, pojďte se vydat po stopách oněch nevšedních zážitků, opojných vítězství i krutých porážek, zklamání i radosti, jehož původcem byly červené a barevné kuličky posílané do kapes na velikánském zeleném stole. Pro ty z vás, kteří si chcete tu zelenou představit a rozumíte barvám – jedná se o chromoxid ohnivý – neboli trávová zeleň za brzkého rána, když ještě nedoschla rosa na stvolech.

Zkráceně vysvětlím pravidla pro ty, kteří nerozumí prvnímu grafu. Systém je tzv. double out, neboli až druhá prohra vyřazuje hráče z turnaje. První porážka ho pouze posune do levé strany pavouka, který je už opravdový play off. Vítěz jde dál, poražený končí. Protože nebylo dostatek hráčů, někteří šťastlivci svým losem postoupili bez boje hned do druhého kola (zápasy A,B,C,D). Celý turnaj měl původně obsahovat 22 zápasů, ale díky odhlášení Hanyho, obhájce prvních Zlatých trenek, jich zbylo jen 20. A protože každý zápas se hrál na 10 červených koulí a na dva vítězné framy, bylo jasné, že se na jediném stole, který KOULE má, nevejdeme do 20 hodin, i kdybychom hráli nonstop bez rozehry účastníků.

První kolo

Zápas 1.  začal brzo, za prosincového jitra, kdy se teprve slunce počínalo vynořovat z mlh na obzoru, ačkoli obloha už bledla úsvitem. V 7:30 se již rozehrávali aktéři prvního zápasu Bobeš s Vláďou Vaindlem, který přispěchal až z Plzně. Ani Bobeš tentokrát nepřišel pěšky, neboť má práci až u Klínovce v horách, a tak přijel pouze přespat ve Varech a ve tmě brzkých 7 hodin už postával před KOULÍ, protože věděl, že má tu čest odstartovat celý turnaj. Vláďa přijel vozem a možná trocha únavy ze soustředěného řízení na zledovatělé a místy sněhem zaváté cestě z Plzně způsobila, že Bobeš doslova urval první frame poměrně hladce. Ale už druhý zápas Vláďa ukázal svůj um. Ani Boběš se v závěru nevyvaroval několika nevynucených chyb a tak byl stav vyrovnaný až do poslední koule. Přesto nakonec Bobeš zúročil své zkušenosti nejpravidelnějšího aktéra našich turnajů a postoupil. Bobeš:Vláďa  44:11, 43:41

2. Zápas hrál druhý plzeňák Vojta s Javorem, který přijel společně s Radkem a Honzou z dalekého Chomutova. Vojta vybalil své poolové tágo, které má špičku 12 mm, což není úplně na menší snookrové koule vhodné. Vojta se ještě nerozehřál do provozní teploty, když mu Javor vyfouknul první frame. A tak se na druhou hru Vojta nabudil a s vervou sobě vlastní málem roztrhal kapsy a bylo vyrovnáno. Jenže Javor, obhájce posledních Zlatých trenek, má vlastnost pro hráče velice důležitou. Čím více je tlačen, tím hraje lépe. S kvalitou protihráče roste Javor jako zalíván živou vodou. Alespoň víme, odkud bere Zdeněk (jeho vlastním jménem) svou přezdívku. Javor se hned ráno přihlásil o obhájení i nejvyššího náběhu v turnaji, když zahrál na příchod ke stolu 23 bodů. Javor:Vojta 40:24, 4:41, 63:56

Zápas 3. začínal v dobrém čase kolem půl desáté. Jakoby pravidlem se stává, že do výsledkové listiny chce zasáhnout i sluníčko, které, stejně jako v minulém turnaji nalepilo na stůl své paprsky. Než přešlo, což bylo kolem půl třetí, musel se před okno vždy někdo postavit, aby šlo vůbec potápět. Částečně pomohly rolety, částečně veliké deskové obrazy či reklamní tabule, postavené po parapetech. Láďa (varák) se měl dostavit na desátou, ale přišel dříve, což jsme ocenili, protože se mohlo ihned začít. I Honza byl poprvé na turnaji ve snookeru, takže začal obezřetně. První Láďův frame na mě zapůsobil z celého klání nejvíce, ačkoli ho nakonec jen těsně prohrál. Tím ale na chvíli stouplo sebevědomí Honzovi, a když pak ve druhé hře Láďu velice těžce vysnookroval, bylo po zápase. Honza:Láďa 75:63, 85:25

Druhé kolo

4. Zápas si zahráli Bobeš s Pepou. První frame vyhrál Pepa po tuhém boji. Bobeš ale v druhém framu bojoval až do úplného konce a to mu nakonec zajistilo postup. Nikomu se nedařilo a tak skóre zápasu nijak nenarostlo, když došlo na barevnou dohrávku. Tam se koule od koule přelévalo vedení hned na tu, hned na druhou stranu. Pak se Pepa ale šťastně dostal na pěknou růžovou, která by mu zajistila vítězství v zápasu. Její obtížnost odpovídala levelu na růžové, ve kterém Pepa obvykle nemá problémy. Zde ale nepotopil. Štěstěna ho vyzvala ještě dvakrát na černé kouli, jenže ani tentokrát Pepa nedal, a tak se šlo do třetího rozhodujícího framu. Bobeš však už nedopustil žádnou podobnou nervy drásající koncovku a vyhrál zcela hladce. Bobeš:Pepa 36:50, 28:22, 41:14

5. Zápas byl už druhý z druhého kola. Radkovi totiž nedorazil Hany a tak postoupil bez boje dál. Na Radka z Chomutova nastoupil benjamínek KOULE, zázračný dvanáctiletý Ondra. Samozřejmě nikdo nepředpokládal, že by Ondra ve svém prvním turnajovém zápase vyhrál, ale aspoň podle skóre k tomu neměl příliš daleko. Vždyť obě hry prohrál rozdílem pouhých devíti bodů. Ondrův bratr i tatínek zasedli do publika, aby ho podpořili. Radkovi se nedařilo příliš rozehrát, ačkoli měl několik hezkých příležitostí. Navíc vždy o pár bodíků vedl, takže byl tím, kdo byl doháněn. Radek:Ondra 41:32, 36:27

6. Zápas hrál Honza z Chomutova a proti němu nastoupila galeristka - malířka Eva, která jako mladá dívka čerstvě figurovala na třetím místě v žebříčku nejvyšších náběhů mezi samými mužskými. Bohužel její hra za jejím maximem19ti bodů v náběhu zaostala. Dílem můžeme přičíst vinu i tomu, že díky organizaci turnaje toho moc nenaspala, dílem tomu, že od minulého turnaje se potýká s nedostatkem sebevědomí. V prvním framu se ještě cítila fajn, ačkoli nakonec prohrála. Druhou hru už ztrácela od začátku. Honza potvrdil větší herní dovednost, i když musí uznat, že ho Eva v prvním framu zaskočila a sám ji trochu podcenil. Teprve, když poznal, že kdyby nehrál naplno, mohl by ztratit celý zápas, přitlačil na pilu. Honza:Eva 57:41, 40:18

Na zápas 7. přišel další z široké omladiny KOULE sedmnáctiletý Martin. I jeho přišel později podpořit jeho tatínek, který čerstvě při své první hře snookeru potopil dlouhé tři koule a dokončil tak barevnou dohrávku náběhem 18 bodů. Tím, nejenže syna překonal, ale donutil ho i přijít a dohnat ho, ovšem na 4 koule. Jenže proti němu nastoupil obhájce trofeje a nejvyššího náběhu Javor. To samo o sobě ale na Martina nestačilo. Mladík sám cítil, že by ho dal, kdyby se mu jen trochu více dařilo. Javor později Martina musel pochválit za úctyhodný výkon. Nicméně Javor:Martin 46:31, 49:13

8. Zápas byli na řadě Láďa a Ondra. Láďa věděl, že nemůže dopustit další prohru a hlavně se zelenáčem, který měří sotva metr a půl. Pravdou je, že Ondra je nucen polovinu svých strků hrát s hrabičkami. V tomto okamžiku sedělo v KOULI od začátku daleko nejvíce diváků a další měli přijít. Láďa, který čerstvě rozšířil základnu našich dospělých hráčů, si takříkajíc odskočil od poolového stolu. Ve druhém framu Ondra dokonce vedl a už to vypadalo na prodloužení do třetí hry. Láďa pochopil, že Ondru podcenil a jakékoli zaváhání by mohlo způsobit i prohru. Přestal riskovat a raději zvolil strategickou hru, ve které Ondra ještě není tak zdatný. Pár snookerů těsně před závěrem a rázem bylo opačné skóre. Zde vzniknul problém časoměřičů, neboť Radkův čas vypršel někdy během toho, co Ondra odevzdával trestné body soupeři za faul a miss. Avšak Radkův čas byl pouze pomocný a směrodatným bylo pro organizátory zazvonění budíku, který zazvonil až těsně potom, co Ondra odevzdal více než 12 bodů. Ondra tím prohrál o pouhých 11 bodů a musel skončit v turnaji. Můžeme se dohadovat, jak moc to bylo nebo nebylo fér, ale stalo se a rozhodnutí organizátorů je dáno. Tímto chválím Radka za vynikající práci pro organizaci turnaje, neboť POMÁHAL měřit časový limit 40ti minut na jednu hru. I jeho zásluhou se Evě a Pepovi dařilo udržet celý maraton pod kontrolou. Závěrem chceme ještě jednou pochválit Ondru, který se odvážil neohroženě postavit čelem dospělým a zaslouží obdiv i proto, že svou prohru bere sportovně a řekl, že si svůj první turnaj moc užil. Ondra si zároveň odnesl poučení, že snooker je nejen o potápění, ale také o blokování a úmyslném ztížení hry soupeři. Láďa: Ondra 46:33, 62:51

 

9. Zápas zahrál Vláďa z Plzně s Martinem, jehož nakonec při pohledu na Vojtu mrzelo, že si nepřinesl své poolové tágo, vždyť Vojta nijak nezaostával, spíše naopak.  Oba hráči se zřejmě poučili z předchozího zápasu a tak od začátku hráli více na jistotu. Proto většina bodů, které oba získali, byla ze snookerů. Vláďovi se dařilo bílou opanovat, že ho poslouchala na slovo. Nakonec pár hezkých potopení oba ukázali, ale celý zápas je především legendární pro hru ze snookeru do snookeru. Podle slov obou zúčastněných jich bylo přes dvacet. Vláďa po zápase přiznal, že to byl jeho nejlepší zápas v celém turnaji. Neméně k tomu přispěl svou dobrou hrou i Martin, který se přes dokonalou hru o mantinel dál nepodíval a touto porážkou se poroučel z turnaje. Vláďa:Martin 57:33, 62:51

 

 

10. zápas asi zůstane jako příklad všem, kteří si mysleli, že snooker je pokaždé hra pro dva. Proti sobě nastoupili Vojta a Pepa. Pro oba by porážka znamenala konec, neboť oba již neprošli přes svého soupeře na pravé straně pavouka. Hned úvodem ještě při rozehře raději Pepa řekl, že je dostatečně rozehrán, protože Vojta s úmyslem zdeptat soupeře zapotápěl na dálku takovou silou, že se stůl otřásal. Pepa si potrpí na čistou bílou kouli, což při hře s Vojtou bylo dost nemožné, vždyť Vojta užíval modrou křídu na svůj široký kůl. Během tohoto zápasu ztichlo obecenstvo, že by slyšel špendlík spadnout. Pepa, jako spolupořadatel měl mnoho příznivců, kteří ho nechtěli rušit, ale hlavním důvodem klidu byl nádherný Vojtův náběh, kterým dohnal Javorovo 23 z druhého zápasu. První hra byla opravdu jediného hráče. Pepa mohl zahrát jistotu, ale pustil se do těžkého strku, který nevyšel, a byl tu další dvacítkový náběh Vojty. Tím svého soka doslova vygumoval a stal se jediným hráčem ve hře. Pepa pak sice zachránil ostudnou nulu těžkou koulí z úhlu do středu, ale pak mu nevyšla barevná a bylo po framu. Každý si mohl spočítat, že dál hrát by jen prodlužovalo turnaj a Pepa vzdal. Nikdo po této hře nepochyboval o tom, že Vojta je horký kandidát na vítězství v celém turnaji. Druhá hra se ale tak jednoznačně nevyvíjela. Pepa se nepouštěl do žádných větších akcí a raději hrál na jistotu. Ticho by se dalo krájet. Na Vojtu zřejmě fungovala rozvážná Pepova hra, který nezpanikařil a nedal se strhnout. Naopak úmyslně zpomaloval vražedné Vojtovo tempo. Když pak Vojta druhou hru vzdal, nastalo všeobecné uvolnění. Diváci i hráči měli o čem mluvit. Třetí a rozhodující hru však poznamenal LUCKER Vojta, kterému z Pepových nepovedených jistot přicházela přihrávka za přihrávkou, a tak během patnácti minut bylo rozhodnuto o vyřazení prvního hráče v žebříčku náběhů karlovarské KOULE. Vojta:Pepa 41:1, 32:56, 48:18

Čtvrtfinále, pravá strana pavouka

11. zápas odstartoval Radek, který měl proti sobě prvně dospěláka, Bobeše. Ze začátku si nedarovali ani centimetr místa a asi pět minut si posílali bílou o shluk červených pořád tam a zpátky. Při takové situaci může rozhodčí sám, nebo kdokoli z hráčů navrhnout přenastavení framu, samozřejmě jen, pokud s tím druhá strana souhlasí. Nakonec se pokračovalo.  Radek nehrál špatně, ale ani tak svůj zápas nevyhrál, jako ho Bobeš prohrál svou pověstnou riskantní hrou. Když je Bobeš rozpálen do běla, kuje železo, dokud je žhavé. Jedním dobrým a dalekým potopením takříkajíc procitne na vavřínech a místo dlouhého přemýšlení jde do koule, na kterou mu nahrávka dvakrát nevyšla. Neprohlédne si stůl a začne zběsile mířit. Pak už nevidí, neslyší a chybuje. Vždyť jeho olíznutí do devadesáti stupňů je pověstné, jako tzv. Bobešárna. Co na tom, že mu vyjde jedna z deseti. Třeba by to právě mohla být tahle. Radek je jeho pravým opakem. Strávil úctyhodný čas před každým strkem a nenechal si ujít jedinou příležitost zasnookrovat. Bobeš navíc nehledí na to, jestli mu soupeř vrátí kouli k opakování z blokované pozice a už ji drží v ruce, už si ji dává na původní místo, jen aby dokázal, že on ze snookru dokáže uniknout. Daruje tak další cenné body soupeři, protože mu nedá šanci se rozhodnout pro hru z nastalé situace, ani pro freeball, který není vždy tak lehký, jak se na první pohled může zdát. Radek nedal Bobešovi skoro žádné trestné body a to mu bez nadsázky vyhrálo zápas. Radek: Bobeš 63:30, 42:25

12. zápas hráli Chomutováci. Ti prošli bez porážky až k sobě do čtvrtfinále na pravé straně. Byli to Javor s Honzou. Třetí chlapák z Chomutova, Radek, již přešel přes Bobeše v předchozím zápase. Tímto bych chtěl naše sousedy ze severních Čech pochválit. Také díky nim náš turnaj rozhodně pozdvihnul svou úroveň. Především nás překvapili svými štosy. Hrou kolem blokující koule do obloučku. Všichni bravůrně zvládají něco, o čem se nám varákům zdá jen v nejdivočejších snech. Honzovi se ale ani na začátku prvního, ani na začátku druhého framu nedařilo. Dlouho po tom, co Javor už potápěl svou třetí barevnou kouli, na Honzově skóre visela ostudná nula. Jenže Honza je proslulý svou dobrou taktickou hrou a využívá nepovedené úniky z obtížných snookrů k odstartování většího náběhu. Nakonec tedy sice prohrál o několik barevných koulí, ale nula to rozhodně ani v jednom případě nebyla. Javor:Honza 53:31, 52:33

  

13. zápas začínal osmifinále levé strany, kde hráči mají po jedné výhře a jedné prohře. Zde už prohra znamená konec v turnaji. Celý prostor galerie KOULE už čpěl čoudem z cigaret a vzhledem k venkovním teplotám, které se ustálily na mínus devatenácti se nedařilo ani dostatečně dlouho větrat, takže pro nekuřáky jako je Eva byl vzduch opravdu katastrofální. Eva postoupila až sem díky nepřítomnosti Hanyho, který se na poslední chvíli odhlásil. Dík tomu též Radek postoupil do druhého kola bez boje. Vláďa si přinesl ze zápasu s Martinem trochu lepší náladu, ale bohužel se mu nedařilo moc potápět. Eva tím zdá se byla nakažena a kromě pár těžkých červených vyklepávala barevné koule tak pravidelně, jako z opakovaného záběru. Vláďa ovšem má znalosti a ukázal velikou taktickou vyspělost. Novinkou pro nás začátečníky byl především tzv. čínský snooker. Jedná se o situaci, kdy hráč nepošle bílou za barevnou kouli, ale jen těsně před ní. Protihráč, pak musí odehrávat do bílé přes kouli z výšky, tak, aby se překážející koule nedotkl. Aby to dokázal, musí umět pěvný most z levé ruky a být dost vysoký, aby se dostal nad koule do hloubky stolu. Eva tedy viděla na kouli na řadě, ale musela bílou hrát z výšky tak, aby se nedotkla tágem barevné koule, na kterou byla bílá nalepená. Ale ani dokonalý most, ani svislost tága, respektive výška hráče není všechno. Tágo musí být vedené čistě a rovně ve správném směru skrz kouli tak, aby se eliminovalo co možná nejvíce skákání a ztráta směru. Eva tuto situaci zvládá běžně pomocí vysokých hrabiček. Ale zřejmě se jí strk zdál dost blízko mantinelu, a protože tam dosáhla, chtěla si zkusit most z ruky. Jenže ani na potřetí se jí z čínského snookru nepodařilo uniknout a šlo se do druhé hry. Ta byla o poznání vyrovnanější a zde si Eva i zapotápěla. Přesto jí Vláďa unikl a o pouhé tři body postoupil dál. Vláďa po zápase přiznal, že tento zápas ani tolik nevyhrál, jako si ho Eva prohrála. Vláďa:Eva 38:15, 28:25

 

 

Eva si nechává udělat protiskluzové opatření, naklepáním špičky klepátkem značky Železný kartáč. 

  

14. zápas nastoupil Vojta proti Láďovi z Varů. Tomuto našemu hráči teprve čerstvě schne inkoust na permanentce a jeho zbrusu nové tágo ještě nemá jedinou odřeninku. Zkrátka příliš toho před turnajem neodehrál a ani nemohl. Vždyť se o našem snookerovém stole dozvěděl sotva pár dní před samotným začátkem turnaje. Láďa od odpoledne seděl a čekal. Díky únavě z práce ale jeho ostražitost povážlivě klesla. I když čekal na hru proti opravdu dobrému soupeři, neudržel ho adrenalin svěžího. Měl tu čest si zahrát s Vojtou z Plzně, který se stal inspirací pro nás pro všechny. Vojta si v tomto zápase vyléčil poslední nejistotu a předvedl nádherné televizní nahrávky. Vše bylo vyřízeno opravdu rychle. Než se stačil Láďa rozhlédnout, Vojta měl rozhodující náskok. Mohl sice ještě zkoušet Vojtu blokovat, ale uznal, že by jen mrhal časem a zachoval si úsměv, když gratuloval vítězi. Vojta:Láďa 43:11, 54:21

 

Čtvrtfinále, levá strana pavouka
15. zápas odehráli Vláďa a Bobeš. Zatímco Bobeš byl po prohře s Radkem, kterého podcenil, více než namotivován, aby dokázal, že jeho pád do levé strany byl omyl, Vláďa si ani po výhře nad Evou nezačal dostatečně věřit. A i když Bobeš nenahrál bůhvíjaké náběhy, Vláďa se nerozehrál ke své nejlepší výkonnosti a tak jejich zápas nenabídnul, co se od něj očekávalo. Podpora domácích diváků také Vláďovi stěžovala situaci. V obou hrách musel dohánět a v první hře to do poslední chvíle nebylo jasné. Avšak i přes dobrou hru na jistotu mu to ovoce nepřineslo a zůstal za svým očekáváním. Ve druhé hře se trápil ještě víc, a když už byl náskok nedohnatelný, uznal svou prohru a vzdal. Zato Bobešovi vyrostl opět hřebínek. Bobeš:Vláďa 55:42, 38:5

 

16. zápas Vojta vs. Honza byl posledním čtvrtfinálovým duelem. Celý první frame byl velice vyrovnaný. Hrálo se až do černé koule, a tu potopil Honza. Vojta se setkal s protivníkem, který si nejen poradí se snookry tzv. štosem – (okolo blokující koule pomocí rotace bílé prostě a bez pomoci mantinelů), ale dokáže i potápět. Jenže druhá hra měla pro Honzu "zakleté kapsy,, jak sám říkal. Šlo se do třetí, rozhodující hry. Musím říci, že tento zápas patřil mezi nejzajímavější duely. Snooker střídal vysoký náběh a tak to šlo až do konce. Honzova pověstná, záškodnická hra na přetěžké snookry končila nahrávkou pro Vojtu a kdyby se to neopakovalo několikrát, mohl ještě Honza vyhrát. Jenže Vojta měl ve třetím framu opět více než kliku. Vojta:Honza 34:35, 59:2, 50:30

 

Semifinále, pravá strana pavouka
17. zápas byl prvním semifinálovým duelem. Bylo 2:30 h v noci a čekaly nás s tímto zápasem tři zápasy. Nastoupili k němu velice opatrně Radek s Javorem. První hru, po počátečním oťukávání, vyhrál svou dobrou hrou Radek. Javor navíc zasnookroval sám sebe a ani jednou, ze tří na našem turnaji povolených opakování, se nevysvobodil. Dal tak Radkovi rozhodující náskok a první hru, protože už Radka nedohnal. Radek tím donutil Javora, aby nastartoval své turbodmychadlo. Druhá hra sotva začala, když mi Eva, která Javorovu hru s nadšením a bedlivě sleduje, šťouchla do ramene. Řekla něco jako: „Hele, vysoký náběh!“ Totiž, rekord stolu byl do oné situace sedm koulí a 25 bodů. Javor si měřil stůl. Spíše stál jako sloup. Všichni se probudili. Vláďa se zahleděl na počítadlo a řekl: „Hele, kde máte body, vždyť tu nejsou skoro žádné červené koule!“ – „Vždyť jo,“ odpověděl Javor, „jsem ještě v náběhu!“ Vláďa zvednul obočí a s ním i zbytek obecenstva, který vydržel do hluboké noci spíše ze setrvačnosti. Bylo něco po třetí hodině, když jsme začali bezohledně vypočítávat, které že Javor dal koule, zatímco on se nemohl soustředit na pokračování. Nebudu vás, milí příznivci napínat. Byl to nejvyšší náběh turnaje a do kapes propadlo „neuvěřitelných“ deset koulí. Uvědomte si, že jsme začátečníci – ani ne tak co do let, kdy snooker máme rádi, jako do úrovně hry. Poslechněte si se mnou symfonii, kterou nám Javor zahrál ve druhém framu prvního semifinále: Červená, hnědá, červená, modrá, červená, černá, červená, černá, červená, zelená. Náběh 31 byl na světě a všichni tleskali. Radek uznal náskok za dostačující a šlo se do třetí, rozhodující hry. Jenže to už Radek nebyl ve své kůži. Možná by to ani dnes nepřiznal, ale celodenní soustředění ho vyčerpalo. Nenechal sice Javora utéct a do barevné dohrávky se šlo s minimálním rozdílem, ale pak potopil nejobtížnější modrou kouli, kterou málem vyvolal potlesk, jenže ona byla na řadě hnědá a Javor už nechyboval. Javor:Radek 42:33, 33:2, 27:8 

 

DIVÁCI

 

 

Pořadatelé

 

Semifinále, levá strana pavouka
18. zápas byl druhým semifinálovým duelem Vojta versus Bobeš. Ani jeden z aktérů nechtěl přijít o prémii o nejvyšší náběh, vždyť ta činila 3h hry zdarma, a vyšší odměna se týkala už jen vítěze. Oba z hráčů měli jistou 1h hry zdarma v KOULI, neboť se dostali až do semifinále. Ani vítězstvím by si ale nezajistili zatím odměnu vyšší, vždyť díky systému dvou porážek vítěz postupoval pouze do dalšího semifinále. Až to pak již opravdu rozhodlo, kdo projde do finále a nastoupí proti jedinému hráči bez porážky - Javorovi. Ovšem pokročilá noc poněkud poškodila tento duel. Bobeš prosazoval, aby se dohrál turnaj do konce na jeden zátah. Musel totiž ráno jít do práce. A to není malicherná výmluva. Proto Eva s Pepou organizují turnaje pokaždé o víkendu. Tentokrát ale šlo o vánoční prázdniny a byla středa. Té noci vlastně už byl čtvrtek. A turnaj měl před sebou tři zápasy mezi těmi nejlepšími hráči. To samo o sobě hrozilo velmi dlouhým závěrem. Bobeš zkusil hrát, ale nervozita ho přemohla. Zřejmě by asi tak jako tak prohrál, ale rozhodně nikdy tak rychle a tak hladce. Na obranu Vojty musíme prohlásit, že Bobeše zbytečně nezdržoval a vyprovodil ho, jak nejrychleji mohl. Vojta:Bobeš 52:9, 42:3

MARATONOVÁ ÚNAVA 

 

 

 

19. zápas byl posledním třetím semifinálovým duelem Vojta versus Radek. Protože Radek poznal teprve jednu porážku, poroučel se do levé strany pavouka na stejnou úroveň soutěže. Díky tomu jsou semifinále vlastně tři, nikoli dvě. Celý systém dvou porážek byl od počátku navrhnut proto, aby si všichni, i ti, kteří vypadnou hned v začátku turnaje, pořádně za své startovné zahráli. Pořadatele ani ve snu nenapadlo, že si hráči budou přát opravdu celý turnaj dokončit během jediného tahu. Podle mého názoru to bylo sice dobrodružné, ale zbytečně náročné a vyčerpávající. Kromě toho, a to s určitostí skoro stoprocentní, snížilo výkony všech přítomných. Nicméně podmínky měli všichni stejné, takže ano, proč ne, ale jeden maraton v historii Koule stačí J. Vojta byl z předchozího zápasu náramně rozehrán a Radek pouze doháněl. Tuto fázi turnaje bych nazval Vojtovou exhibicí. Co předváděl, doplňoval neustálou nespokojeností se svým výkonem. Přesto diváci i hráči žasli a chudák Radek, ať dělal, co dělal, pokaždé tu po něm zbylo co potápět a Vojta trestal. Nicméně i Radek pocítil ten neodbytný pocit, že Vojtu porazit lze. Ještě dopilovat pár věcí a trochu toho tréninku. Vojta je vynikající sportovec a je to i velmi veselý a vtipný mladý muž, který přistupuje ke hře s oddaností, hodné následování. Vojta:Radek 43:22, 32:10
 

 

 

20. zápas. Do finále postoupili tedy Javor a  Vojta. Původně s námi hráči jednali o rozšířeném pětiframovém utkání, které se mělo týkat semifinále a finále. Ale nakonec na tři vítězné nikdo nechtěl hrát, protože pokročilá hodina i únava sžírala soustředění hráčů minutu od minuty. Avšak zatímco Vojta nastupoval již ke svému čtvrtému zápasu, Javor tři zápasy stál. Vojta mohl být unavený, ačkoli prý obvykle trénuje přes tři hodiny v kuse. Javor po zápasu s Radkem, který skončil ve 3:13, seděl do 5:34h, kdy byl ohlášen začátek finále. Javorovy údy, řečeno botanicky, zdřevěněly. Alespoň se nám to tak zdálo. On sám po zápase řekl, že pěkně vytuhnul, než na něj došlo. Hned v první hře se to projevilo. Vojta byl na koni. Hrál svou hru, která spočívá v nedání příležitosti soupeři. Na Javora zbývaly koule nalepené u mantinelů, nebo nabídnuté dálky, svádějící k chybě. Ani ve druhém framu neopouštěla Javora smůlaa z každé neproměněné plívy se pro Vojtu záhadně naskytla příležitost potápět. Vojta sám juchal, jak mu snookrový Bůh přeje, a jeho slovní obrat Lucker – kterým se pokaždé omlouval soupeřům, zůstane navždy v naší aktivní slovní zásobě. Javor ve druhém framu měl šanci se chytit, ale nahrávka na černou nevyšla a tak musel zpět do defenzívy, která není právě šálkem jeho čaje. Po necelé hodině bylo víceméně rozhodnuto. Vojta:Javor 28:10, 44:12
 

 

 

   

 

 

Před závěrem ještě jednu historku. Po závěrečném předání výher a přípitku s fotografiemi se všichni rozloučili a odešli. Jenže, jak jsem již řekl, venku mrzlo, jako když praští. Honzův stroj ne a ne nastartovat, takže se hráči i poslední diváci setkali ještě jednou při roztlačování auta před KOULÍ. Plzeňáky, varáky i chomutováky spojila tato příhoda na hodnou chvíli, protože ani roztlačení nepomohlo, a tak musel Vláďa pro své BMW, aby nakonec lehce nastartovali přes kabely. Svítalo. Tehdy si naposledy řekli ahoj. Během toho pomáhání a především mrznutí měl Vojta pořád na sobě své Zlaté trenky.
 
 
 
Na závěr chci poděkovat všem nadšencům, kteří nedbali na svůj čas a věnovali se plně turnaji, jehož trofejí byly pouhé Zlaté trenky. Vždyť snooker je především zábavná hra, ovšem ona kratochvíle je doslova královská. Není tedy divu, že turnaj vyšel nad očekávání dobře a je to především zásluha všech aktérů. Děkujeme. Bylo to úžasné, děkujeme.
 
 
Interliga KOULE.
Zbrusu nová soutěž pro nejlepší hráče naší KOULE. Protože v žebříčku náběhů hraje roli také hodně štěstí a umístění nemusí vždy objektivně hodnotit schopnosti jednotlivců, máme tu něco lepšího. Jedná se o vnitřní ligu hráčů, kteří dosáhli minimálního náběhu 13 bodů. Místo klubové karty, kterou v KOULI nenabízíme, jsme se rozhodli vytvořit soutěž, ve které se setkají všichni naši hráči (kteří chtějí samozřejmě). Pravidla jsou jednoduchá. Interligové zápasy se budou hrát jen mimo špičku, neboli tehdy, kdy nikdo není objednán a je obecně prázdný stůl. Zato jde o velice výhodnou cenu – 60 Kč na hodinu. To znamená 1 Kč za minutu. Samozřejmě náklady si můžou hráči rozdělit a každý zaplatí půlku. Interligové zápasy nepatří do akce „Každá pátá hodina hry zdarma“. Každý zápas bude na tři vítězné framy na plný počet 15ti červených koulí. Za vítězství bude jeden bod. Za další každý vyhraný frame se získává také bod. Takže nejen vítěz, ale i poražený si může odnést ze zápasu body. Když jeden z hráčů zvítězí ve třech hrách, zápas mezi nimi končí. Každý se může utkat s každým pouze jednou, dokud se neotevře druhé kolo soutěže. Samozřejmě ne všichni dohrají všechny své zápasy, ale bylo by to ideální, pokud chtějí dobré umístění v žebříčku interligy. Hodně zdaru.

 

 

TOPlist